Dlouhou dobu mě lákala cyklotrasa z Prahy do Paříže, ale neustálé nepokoje ve Francii mě spíše odradily. Absolvovat znovu Dunajskou cyklostezku nebo kteroukoliv, kterou jsem už absolvoval, jsem nechtěl, proto z nouze padla volba na cyklotrasu z Prahy do Hamburgu a k Severnímu moři do Cuxhavenu. Ještě jsem ji nejel a nikdy ani neplánoval, nepřišla mi dost atraktivní a hlavně jsem nechtěl řešit spaní v Německu, kde je spaní pod širákem prý zakázané. Nakonec, loňský výlet k Baltskému moři byl perfektní a Hamburg jako takový mne vždy lákal, takže opět moře, velký přístav, velké námořní lodě, pěkný výškový profil cyklotrasy a návštěva „opěvovaného západu“. A co se týče spaní, to už máme vyřešené z minulého roku, nádraží a lavička to jistí, v případě nouze „I am not sleeping, I am waiting to morning“. Hlavně teplé oblečení s sebou, abychom každou noc opět nemrzli. Tento výlet dokonce zaujal i mého spolužáka Davida ze střední školy, takže jsme cestovali ve třech. Moje mamka už je takovou tradicí.

Na internetu všichni doporučovali zvolit směr od moře proti proudu Labe do Prahy. Já se ale snažil prosadit směr od Prahy k moři a měl jsem co dělat, abych všechny přesvědčil o opaku. Důvod byl jednoduchý a prostý – psychologický. Raději se budu těšit na moře, přístav, Hamburg, než na domov. Kdo by se na své dovolené těšil na domov? Tím se plán cesty samozřejmě komplikuje, protože není možné předem určit, kdy k moři dojedeme. Měli jsme k dispozici pouze 14 dni, každý den bylo v plánu alespoň 100 km, jeden den na moře, dva na Hamburg a den na cestu domů. Počítalo se i s tím, že v některé dny ujedeme i více než 100 km, jako se nám povedlo při Dunajské cyklostezce.

Při kupování jízdenek vznikly problémy s rezervací pro kola. Nedařilo se zajistit rezervaci pro tři kola. Německý rezervační systém, ke kterému mají přístup v mezinárodní pokladně ČD, hlásil obsazeno. Už vznikly i úvahy v Hamburgu jedno kolo nechat (mamka naštěstí stále jezdí na starém pekáči), nebo jet přeci jen od moře do Prahy. Když jsme tedy zjišťovali alespoň rezervaci pro dvě kola, bylo veselo, bylo volno a když zkusila pokladní ještě jenom jedno kolo, vyskočil ji skoro celý vlak prázdný. Takže systém měl problém zajistit pouze rezervaci pro tři kola vedle sebe. Nakonec jsme byli každý v jiném vagóně, ale ve stejném vlaku. Jízdenky pro nás jsme koupili přes internet za 39 euro pro jednu osobu a jízdenky na kola koupili až v Praze před odjezdem za 5 euro na jedno kolo.

Trasa:

Z Týna nad Vltavou jsme museli tradičně do Bechyně a odtud vlakem do Tábora. Zde jsme se přidali k Davidovi, který jel až z Českých Budějovic. V Praze jsme dokoupili jízdenky pro kola na cestu domů, dokoupili jídlo, vodu a přesunuli se na Staroměstské náměstí, kde jsme si určili start naší dlouhé cesty. Po společné fotce pod orlojem jsme se vydali po cyklotrase údolím Vltavy směr Mělník. Několik kilometrů za Prahou už nás očekával první příšerný kopec, jelikož byl snad ale jediný na celé trase do cíle, nějak nás psychicky ani fyzicky nerozházel.

První zastávka byla na nádraží v Kralupech nad Vltavou, kde jsme se posilnili a v obchodě koupili zmrzlinu. Celá cesta zatím v pohodě, po cestě jsme navštívili zámek Nelahozeves, sochu Bedřicha Smetany a zámek Veltrusy. U Hořínského kanálů jsme přehlédli značení a skončili v polích. Museli jsme se kus vrátit zpět a najít správnou cestu, která vedla přes kanál po lávce, po které se musely kola přenést. S narvaným kolem to byla docela chuťovka. V Mělníku jsme navštívili centrum a hlavně soutok Vltavy a Labe. V dálce byla vidět dokonce hora Říp, která se snad nacházela v deštivém mraku.

V Mělníku jsme se napojili na Labskou cyklotrasu a pokračovali podél Labe, které nás bude doprovázet až do našeho cíle do Cuxhavenu a Severního moře. Po cestě se nám povedlo dohnat deštivý mrak a trochu jsme i zmokli, ale ze zkušenosti vozíme s sebou fleecové mikiny, které nepromoknou a hlavně rychle uschnou, zvláště za jízdy. Za Roudnicí nad Labem jsme přespali u řeky. Já s mamkou jsme vezli pouze autoplachtu, stan i spacák jsme nechali doma, popravdě ho vlastně ani nemáme a David se vyspal jako normální člověk ve spacáku.